Vrozená dysplazie kyčlí

Vrozená dysplazie kyčlí je u nás poměrně častá vývojová vada. Postihuje častěji dívky a na jejím vzniku mají největší vliv genetické faktory. Obvykle se rozděluje do několika skupin – dysplazie jamky kyčelního kloubu, decentrace hlavice a kloubní hypermobilita (nestabilita kyčelního kloubu). Může jít také o kombinaci všech těchto poruch.

Ke včasnému určení diagnózy a rychlému zahájení léčby přispívá ultrazvukové vyšetření kyčlí všech novorozenců.

Příčiny vzniku dysplazie kyčelního kloubu

Vznik této vývojové vady se vyskytuje nejvíce v zemích střední Evropy, proto je i u nás velmi důležitá prevence a už v prvních týdnech po narození se na ortopedickém oddělení provádí kontroly, při nichž se včas zjistí jakékoliv abnormality.

Jedině včasně zahájená léčba vede k nejuspokojivějším výsledkům. Jako příčina vzniku dysplazie kyčlí je nejčastěji uváděna dědičnost. Výskyt dysplazie v rodinné anamnéze zvyšuje riziko jejího vzniku.

Mezi další příčiny patří poloha plodu v děloze, především poloha koncem pánevním, dále pak vyšší porodní hmotnost dítěte nebo malé množství plodové vody. Podle některých odborníků může mít určitý vliv na vznik dysplazie také předčasný porod nebo porod císařským řezem.

Klinické a rentgenové vyšetření kyčlí

Diagnostika dysplazie spočívá ve výsledku klinického vyšetření a dále ultrazvukového (screeningového) vyšetření, které posuzuje zrání kyčelního kloubu. Při dysplazii dochází kvůli mechanické zátěži k částečnému nebo úplnému vykloubení kyčelního kloubu a je nutná okamžitá hospitalizace.

Klinické vyšetření je vyšetření pohledem či pohmatem lékaře, který sleduje hybnost kloubu, symetrii rýh v okolí kloubu, pevnost a stabilitu kloubu, porovnává délku obou končetin atd.

Rentgen, který byl kdysi hlavní diagnostickou metodou pro záchyt dysplazie v raném stádiu, je nyní v pozadí, i když má stále svůj neopomenutelný význam při nejasnostech v diagnóze či při plánování následné terapie. Hlavní diagnostickou metodou je však v dnešní době ultrazvukové vyšetření.

Ultrazvukové vyšetření kyčlí – vyšetření trojího síta

Vyšetření trojího síta jsou tři po sobě následující kontroly u specialisty – ortopeda. První kontrola, probíhající ještě v porodnici, je buď klinická, s odkázáním na vyšetření ultrazvukem po propuštění z porodnice, nebo screeningová, pokud je ultrazvuk na pracovišti k dispozici.

Po propuštění z porodnice se druhé ultrazvukové vyšetření novorozenců provádí v 6. až 9. týdnu a poté ve 12. až 16. týdnu. Lékař sleduje výše zmíněné znaky (symetrii kožních řas na hýždích a stehnech, pohyblivost kloubu atd.), což rozhoduje o dalším postupu. Pokud se vyskytne určitá asymetrie - příznak dysplazie - je obvykle patrná už při prvním vyšetření.

Léčba dysplazie kyčlí

Terapie dysplazie obvykle začíná konzervativními metodami, např. s použitím tzv. Frejkovy peřinky, látkových punčošek či širokého způsobu balení, které spočívá ve správném roznožení pomocí cca tří látkových plen. Ve zdravotnických prodejnách je možné koupit tzv. ortopedické kalhotky.

Na doporučení lékaře je možné použití třmínků, které nosí dítě asi od 6. týdne věku po dobu 3 až 4 měsíců. Je nutné naučit se je správně nasazovat a absolvovat časté, pravidelné kontroly na ortopedii.

V případech úplného či částečného vykloubení (luxace či subluxace) se přistupuje k hospitalizaci a složitějším metodám (trakční léčba pomocí tahové síly, sádrová fixace apod.) a nakonec také k operačnímu řešení.

Díky výše zmíněným vyšetřením je však prognóza dětských pacientů u nás velmi pozitivní, zabraňuje nevratným degenerativním změnám kyčle a umožňuje celkové uzdravení bez následků pro budoucnost.

Vrozená dysplazie kyčlí patří do témat
  • dysplazie kyčelního kloubu Lída 28.09.2012 09:21:18

    Dobrý den. Tento článek se mi vůbec nelíbí. Protože se nezakládá na pravdě. Od narození jsem měla dysplazii obou kyčelních kloubů s následnou léčbou formou Pavlíkových třemnů, které jsem měla až do roku a půl. Žádné další projevy dysplazie se léta neprojevily, až ve 24 letech, následovalo dost rehabilitací s magnetoterapií. Dalo to téměř 20 let pokoj. Loni však operace formou artroskopie a letos mířím k totální náhradě kloubu. Tato vada je dědičná a nejde vyléčit, její projevy lze držet v normě do určitého věku. Totální náhradě se stejně nikdo z takto postižených lidí nevyhne. A ještě poznámka- je to dědičné a hodně, to jsem zjistila, když jsem si udělala rodokmen rodiny. I když jsou tam přímí zástupci obou rodin už v r. 1700 se sezdali, tak se tato genetická zátěž opakuje i když ne v každém pokolení. Bohužel- stalo se a není to u mě jen jedna vada, mám i další camptodaktylii- kroutí se mi prsty a s tím spojené další problémy- toto se bohužel operovat nedá. Asi tolik, co umí genetika a vrozené vady s tím spojené. Nemohu za to já, ale moji rodiče, měli se více zabývat tím, aby nebyli p***** už dříve rody.

Přidat příspěvek k tématu ???

* Povinné pole

Adresář

Diskutujte na téma Onemocnění kloubů a končetin

Píšeme jinde


Zdravě.cz na Facebooku